Příběhy z TULIPANu: archivář Vladimír

„Původně jsem začínal jako archivář ve společnosti Jablonex, kde se mi podařilo udržet a uchovat důležitou archivní a spisovou dokumentaci největšího výrobce bižuterie na světě,“ říká Vladimír Kozák. Díky jeho zapálení a pracovnímu nasazení byl celý archivní fond předán do Státního oblastního archivu v Litoměřicích, kde se stal významnou součástí národního archivnictví.

„K archivnictví jsem se dostal už v mládí, po těžké nemoci. A musím říct, že moje znalosti mi v TULIPANU pomáhají víc, než je na první pohled vidět,“ vysvětluje Vladimír. Dodává, že důslednost a smysl pro pořádek využívá i při efektivním prodeji zboží. Na otázku, proč si vybral právě TULIPAN, odpovídá: „Nejvíce si cením perfektní podpory nejen od vedení, ale i od kolegů, kteří umí ocenit individualitu každého z nás.“

O tom jsme se mohli přesvědčit i v Krajské vědecké knihovně v Liberci, kde Vladimír uspořádal přednášku o rodové genealogii. Široké veřejnosti i svým kolegům představil historii svého rodu a objevy, mezi nimiž nechyběli významní cechovní mistři.

„Dostal jsem se až k roku 1740, ale starší historie našeho rodu byla velmi nejasná. Zkoumal jsem především tři původní rody – Kozáků, Kršků a Žohů. Mám radost, že mezi mými předky byli významní cechovní mistři,“ říká hrdě Vladimír, který své povolání archiváře bere s velkou vážností. „Archiváři a genealogové byli dříve dokonce povyšováni do šlechtických stavů,“ doplňuje.

Na přednášku dorazil stylově – v oblečení skutečného kavalíra. Ve svém historickém nadšení zašel dokonce tak daleko, že si nechal vytvořit vlastní občanský erb s pečetí a latinským mottem Futurum in praeteritum – „budoucnost minulosti“. Tím také symbolicky uzavřel svou přednášku, doplněnou ukázkou genealogického stromu.