Příběhy z TULIPANu: básník Petr

„Předtím, než jsem nastoupil do TULIPANu, jsem neměl žádné pracovní návyky ani řád. Tady jsou všichni trpěliví, dělám si práci podle svých možností,“ odpovídá Petr, který zároveň připouští, že právě díky stabilnímu pracovnímu návyku se mu nepříjemné projevy obou nemocí omezily. A nejen to.

Nástupem do naší organizace nastal v Petrově životě významný posun, když se po čase příznaky nemoci zmírnily a on v sobě objevil nový koníček – poezii, která do jeho života přišla znenadání. „Inspiraci na psaní jsem našel u nás na chatě v Bedřichově. Četl jsem si poezii a prostě mě napadlo, že bych to zkusil taky,“ dodává Petr, který po čase ztratil zábrany a ukázal své básnické začátky spolupracovníkům.

„Nějak se to v TULIPANu ujalo a všimla si toho i paní ředitelka, která se rozhodla, že mi zajistí vydání mé tvorby,“ prozrazuje Petr k okolnostem vydání první sbírky, která se jmenuje Variace pro všední den. Petr si tak splnil životní sen a má za sebou již několik autorských čtení.

Přitom na začátku sotva kdo tušil, že díky správným pracovním návykům se ze silného dyspraktika stane člověk s uměleckým darem a cítěním. A právě druhou sbírkou, která se jmenuje Skleněný déšť a je inspirovaná Jizerskými horami, Petr potvrdil, že poezie pro něj není jen chvilkovým poblouzněním, ale novým životním stylem. „Další sbírku mám určitě v plánu. Píšu a čekám na tu správnou múzu,“ uzavřel tajemně básník Petr.