Příběhy z TULIPANu: operátorka Petra

„Mám určité pracovní omezení,“ začíná svůj příběh nenápadná Petra. „A přestože předchozí zaměstnavatelé o mém problému věděli a přijali mě na pozici, posílali mi vytýkací dopisy za to, že jsem pomalá. Ve skutečnosti jsem ale chtěla být precizní a některé věci mi přirozeně nešly tak rychle, jak by si oni přáli,“ vysvětluje Petra své předchozí pracovní peripetie v běžném zaměstnání.

Do TULIPANu nepřišla úplnou náhodou. Nejprve zkoušela zaměstnavatele v chráněných dílnách, ale nebyla spokojená s nabídkou práce ani s oceněním. V jednom případě jí dokonce bylo řečeno, že za svou práci mnoho nedostane, když pobírá invalidní důchod. S takovým absurdním tvrzením se Petra odmítla smířit. Naštěstí brzy narazila na pracovní nabídku TULIPANu.

„Ozvala jsem se na inzerát, původně jsem měla dělat ve stánku ve Vesci, ale toho jsem se obávala. Nakonec jsem po čase byla přijata na pozici operátorky a sem tam vypomáhám na recepci,“ popisuje Petra, která přiznává, že zpočátku měla obavu, jestli práci zvládne.

„Denně komunikuji s lidmi — to je věc, která mi ještě před nástupem tak nešla, ale zvládám to mnohem lépe. Taky jsem se výrazně zlepšila v práci s výpočetní technikou,“ dodává Petra, jež tu pracuje dvanáct měsíců a pochvaluje si přístup vedení, kolektivu i to, že zde bez problému zvládá výkon vlastním tempem.

A i když se závěrečná otázka zdá být zbytečná, přesto padla: je na své pracovní pozici spokojená a neuvažuje o změně? „Nic takového neřeším. Jsem tu ráda, kolikrát tu jsem déle, než bych měla, takže o žádné změně nepřemýšlím,“ uzavírá Petra Slaničková.