Příběhy z TULIPANu: Sluníčko Lucka

„Ráda bych pracovala s květinami, mám v tom vystudovaný obor, ale bohužel to teď není slučitelné s mým zdravotním stavem,“ vysvětluje Lucka, která trpí těžkými úzkostmi. Právě ty jí dlouhodobě bránily najít stabilní zaměstnání a způsobovaly, že se v běžném pracovním prostředí necítila bezpečně ani přijatě.

„Nastoupila jsem do nějaké práce, chvíli tam vydržela a pak mě kvůli mému zdravotnímu stavu vyhodili. Nebo jsem měla problém v kolektivu — bála jsem se na něco zeptat a připadala si tam úplně cizí. Jako česnek v mandarince: zapadne, ale nepatří tam,“ říká s upřímností sobě vlastní. Každý nový pokus o zaměstnání tak pro ni znamenal další stres a další zklamání.

Do TULIPANu přišla Lucka před čtyřmi lety a od té doby je důležitou součástí keramické dílny. „Měla jsem za sebou spoustu pracovních neúspěchů. Pracovat jsem chtěla, ale prostě to nešlo. Naštěstí mi o TULIPANu řekla moje psycholožka — bez ní bych ani nevěděla, že takové sdružení existuje,“ dodává. V keramické dílně našla nejen práci, ale i prostředí, kde může fungovat vlastním tempem a beze strachu, že bude souzena.

Dnes už Lucka o změně práce neuvažuje. „Sice nedělám to, co jsem původně chtěla, ale keramika je už čtyři roky mým koníčkem. Máme tu skvělý kolektiv, všichni si vycházíme vstříc. Nemám důvod odcházet,“ uzavírá s úsměvem.