Příběhy z TULIPANu: personalistka Andrea

„Do TULIPANu jsem nastoupila i kvůli tomu, že mám sama zdravotní omezení, ale i proto, že hrozně ráda pracuju s lidmi,“ říká šestatřicetiletá Andrea, která dříve působila jako koordinátorka prodejců šperků. Prostředí, kde většina kolegů potřebuje individuální přístup, pro ni bylo nové, ale rychle si zvykla. „Administrativa mě vždycky bavila a na tuhle práci jsem se opravdu těšila."

Andrea pracuje v TULIPANu už dva roky a zažila i řadu výjimečných momentů, například převzetí sponzorského daru v rámci StarDance Tour 2025. „Do téhle práce chodím ráda. A víte, co mě těší nejvíc? Když můžu někomu upéct dort k narozeninám,“ směje se Andrea. Jenže před nástupem do naší organizace jí moc do smíchu nebylo. Právě naopak. Řešila totiž vážný rodinný problém.

„Mám devítiletého syna Alexe, který je vysoce funkční autista a ve škole měl potíže sociálně – vztahového charakteru. Prostě nedával kolektiv a kolektiv nedával zase jeho,“ vysvětluje Andrea a doplňuje, že právě díky TULIPANu, který Alexovi zajistil potřebnou podporu a terapii, došlo u jejího syna k výrazné pozitivní změně. „Teď už chodí do školy rád, dokonce se do ní těší, a to se před rokem a půl rozhodně říct nedalo.“

A jak vidí práci v TULIPANu z pohledu personalistky? „Mám pro kolegy pochopení a myslím, že to tak máme všichni. Každý tu řeší něco jiného, ale vzájemně si pomáháme. S každým si ráda popovídám.“

Andrea zároveň dodává, že téma destigmatizace je jí osobně blízké, a to nejen kvůli synovi. „Rovnocenný přístup by měl být samozřejmostí. Proto mi práce v TULIPANu dává takový smysl," doplňuje Andrea, která v práci našla i nové přátele a o změně kariéry neuvažuje. „Vůbec mi nevadí, když někdo řekne, že pracuju v chráněné dílně. Mám to tu ráda a jsem spoko,“ uzavřela s úsměvem Andrea.